|
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
Ochrana s tradicíProblematika vnějších omítek je o něco složitější než u vnitřních. Vnější omítky jsou totiž přímo vystaveny klimatickým vlivům a proto tvoří určitý “nárazník” proti působení vnějšího prostředí. Díky obrovským teplotním výkyvům v zimním i v letním období (během 24 hodin rozdíl teplot až 40 °C) jsou na fyzikální vlastnosti vnějších omítek kladeny vysoké nároky - musejí přenést tahy a tlaky od smrštění či roztažení vyvolaných změnou teploty, přenést napětí vznikající od teplotního spádu vzhledem k jejich tloušťce, vyrovnat se se změnou podkladu (cihla versus malta ve spárách) a při tom všem mít dostatečnou přídržnost k takovému podkladu ,v absolutní většině případů se pro zlepšení přídržnosti jádrové omítky doporučuje provést cementový nástřik, neboť právě na styku podkladu s omítkou vznikají největší pnutí .Dalším požadavkem vnějších omítek je odolnost proti vnějšímu mechanickému poškození
Lehčené omítky
Vhodným kompromisem mezi běžnými a tepelně izolačními omítkami jsou tzv. lehčené omítky, které při výhodných pevnostních parametrech částečně plní i tepelně izolační funkci.
Celkový tepelný odpor stěnové konstrukce může významně ovlivnit použití vnějších tepelně izolačních omítek, které většinou bývají součástí omítkového systému. Pro dosažení velmi nízkého součinitele tepelné vodivosti jsou obvykle plněny perlitem nebo polystyrénovým granulátem (lambda omítek se pohybuje mezi 0,20 až 0,09 W/mK). Tyto omítky mívají nízkou pevnost v tlaku a jsou tedy méně odolné proti mechanickému poškození. Proto je nutné je chránit tvrdou tzv. krycí omítkou, která navíc zabraňuje nadměrnému vnikání atmosférické vlhkosti do porézního podkladu a zároveň umožňuje odvádět nadbytečnou vnitřní vlhkost do vnějšího prostředí. Krycí omítka s případným barevným nátěrem bývá též součástí celého omítkového systému. Uzavírací vrstva se z důvodu požadované prodyšnosti doporučuje provést z materiálů na silikátové či silikonové bázi
Např: LEICHT-Kalkzementputz 655
Známo již v době antiky.
Vnější stěny budov jsou multifunkční. Utváří optický dojem a chrání před negativními povětrnostními vlivy. Hlinitá malta, používaná již v rané době, je dnes i v souvislosti s ekologickou stavební technologií v našich šířkách opět na postupu. Ve starém Řecku se vápno používalo jako první minerální pojivo. S vápnem mohly být zhotoveny vnější omítky, odolné proti povětrnostním vlivům, které zůstaly zčásti zachovány až do současnosti na chrámových stavbách.
Římané již znali užitečnost tzv. hydraulických látek. Takovéto vodu pojící přísady se rozemleté na malé částice přidávají a způsobují vyšší pevnost jakož i odolnost stavebních hmot. Přírodní hydraulické přísady jsou např. vulkanický popel, vulkanický tuf nebo pemza; umělé proti tomu pak cihelná moučka, vysokopecní struska nebo popílek. S vynálezem portlandského cementu v polovině 19. stolení je k dispozici hydraulické pojivo, s nímž lze vyvíjet a vyrábět stavební hmoty s nejvyšší dlouhodobou trvanlivostí. Dnes je stav techniky takový, že se vyrábějí vnější omítky kvůli jejich vysokému namáhání na základě pojivové směsi z vápna a cementu.
Co má vnější omítka poskytovat?
Venkovní omítky chrání budovy před povětrnostními a mechanickými vlivy a současně v barevném provedení utváří příjemný estetický vzhled.Při přípravě omítky a jejím nanášení je nutné se řídit technologickým předpisem výrobce, který je uveden na zadní straně papírových pytlů s omítkou a technickými listy. Pro konečné vlastnosti omítky má velký vliv množství přidané vody a doba míchání, aby se nastartovali všechny potřebné chemické reakce .Nadměrné množství vody je pak příčinou trhlin ve fasádě. Při příliš dlouhé době míchání dochází u lehčených omítek k drcení perlitových zrn a omítka tak ztrácí své tepelné vlastnosti, vytvoří se více pórů než je zapotřebí, tím se sníží potřeba vody, které je pak nedostatek pro vytvrdnutí cementu v potřebném čase. Postupným dotvrzováním cementu vlivem atmosférické vlhkosti nebo vody z barevného nátěru dochází k vnitřnímu pnutí v omítce, které může vést k trhlinám. Velmi záleží též na počasí v době provádění a zrání omítek - teplo a vítr odebírají vodu z omítky příliš rychle a cement pak opět nemůže dostatečně vytvrdnout. |
|
|
|
|
